Makarská riviéra se táhne od zátoky Vrulje na severozápadu do města Baćina na jihovýchodě. Ve vnitrozemí hraničí s masivem Biokovo a mezitím se otevírá proti Bračskému kanálu, ostrovu Hvar a také řeci Neretvé.

Riviéra byla osídlena už v dávné minulosti. Z antické doby je uveden Maccarum (Makarska), Breulia ( Brela) a Biston (Bast i Baška Voda). Podle jednoho středověkého textu, který představuje mapu z klasicismu. Přes Makarskou riviéru tehdy procházela důležitá cesta, která spojovala Salonu a Naronu (důležité centrum Neretvanského údolí).

Zde se nachází vysoké vrcholy a strmé skalnaté hory Biokovského pohoří a ta spojuje bohatství středomořského pobřeží a silné expresivní obroušené skály, činí tento region jeden z nejznámějších dílů chorvatského Jadranu.

V zálivu zavřeném mezi dvěmi poloostrovy Sv.Petra a Osejava je umístěna Makarská, skoro v samém středu riviéry, obklopena Biokovským masivem. Makarská se s časem rozvinula v silné regionální centrum.

Jedinečnost a rozmanitost geomorfologických tvarů pohoří Biokovo, nemluvně o extrémně středomořské vegetaci, s mnoha endemickými druhy, které jsou významné pro studium po dobu dvou minulých stoletích. To přispělo k rozšíření Biokovského pohoří na 20.000 hektarů a jmenováním Biokova Přírodním parkem, v roce 1981 a možností prohlášení Národním parkem.

Makarská rivére je jednou z nejvýznamnějších turistických oblastí v Chorvatsku. Osídlená místa vytvořila sestupy obyvatelstva směrem k moři, které v minulosti zajímal hlavně dobytek pasoucí se na biokovských pasvtvinách. Tak se Baška Voda vytvořila v rámci téměř opuštěné horské vesnice Bašta. Na stejný způsob se formovala Brela, na klasicko-antických ruševinách Berulije. Tučepi se umístily na jihovýchodě Makarské, na místě římské vily. Podgora se nachází na začátku cesty do Vrgorce. Místo jménem Igrane dominuje vysokou zvonicí postavenou v roce 1920, podle modelu romantické zvonice splitské katedrály.

V malé vesničce Markovice je kompletně dochovaný kostel Sv.Mihovila, jeden z nejvýznamějších památníků Makarské riviéry, postaven v 11.-12.století. Františkáni z Mostaru postavili v Živogošće klášter v roce 1620 a také kostel Sv.Kříže. V Zaostrogu se nějakou dobu nachází augustínský klášter, který je poté opuštěn před útokem Turků, v roce 1468.

Gradac je velmi starobylé město. Bylo centrem jednich z nejukrutnějších bojů tureckých a benátských útočníků, roku 1666. Toto místo bylo zničeno do základů ve Druhé světové válce, když italští fašisti vypalili skoro celou vesnici.

Ve vnitrozemí, za horským masivem Biokova, naproti hranice s Bosnou a Hercegovinou nosí jméno Imotska krajina a je to oblast osídlená už v době kamenné. Ze středověké věže zdvižené nad Modrým jezerem se rozvinula vesnice a město Imotski, které povstalo centrem regiónu. Vrgorac byl v minulosti mezihraniční město, které bylo střetem mnohých konfliktů, což trvalo donedávna. Rovněž je to rodné místo Tina Ujevića, jednoho z nejzajímavějších a nejplodnějších chorvatských básniků